Bez lidí to nedokážu

Žebrák, nebo boháč?
Znáte kultovní film Trading Places (česky Záměna) z roku 1983 s Eddiem Murphym v hlavní roli? Dva starší namyšlení boháči diskutují, zda je pro budoucí úspěch člověka důležitý jeho původ. A protože se nemohou shodnout, vsadí se spolu o jeden dolar a přistoupí k „vědeckému“ experimentu. Seberou z ulice chudého černošského zlodějíčka a udělají z něj ředitele jejich makléřské firmy. Současného ředitele naopak pošlou na úplné dno společnosti a sledují, zda se stane zločincem. Kdybyste mohli, roli kterého z nich byste si vybrali? 

Jirka Matusík studoval ekonomii a finance na Vysoké škole báňské v Ostravě. Už během studia obchodoval s komoditami na burze a krátce po škole se mu splnil sen – získal místo ve velké makléřské společnosti. „Po dvou letech jsem zjistil, že realita není tak růžová a s představami, které jsem měl, se dost rozchází. Rozhodl jsem se svého snu vzdát,” popisuje bod zlomu. Přesto je dnes úspěšným podnikatelem. Už šest let vlastní s manželkou a kamarádem úspěšnou bankovní a poradenskou pobočku Partners market ve Frýdku-Místku. Nezískal ji ale tím, že se stal finanční poradcem a roky budoval kontakty. Cesta vedla oklikou. Po odchodu z makléřské firmy se obchodování nevěnoval skoro deset let. Našel se totiž v projektové řízení. 

Rovnováha, nebo harmonie?
Prvním velkým projektem, který řídil, byla implementace SAPu pro Škofin. I nadále se mu vedlo skvěle, cestoval po celém světě, což se mu líbilo, práce ho bavila. Jirka byl úspěšný a na vrcholu své kariery. „Připadal jsem si tak trochu jako onen vyhozený ředitel z filmu, před svým pádem na dno. Můj příběh ale dopadl dobře,” směje se. Vedle kariery měl totiž už tehdy rodinu a dařilo se mu udržovat pracovní i osobní život v harmonii.

Mnoho koučů by na tomto místě použilo spíš slovo rovnováha, což by ale znamenalo věnovat všemu, co děláte, stejné množství času. Dokážete si to ale představit? Oproti tomu v harmonii do sebe vše spíš tak nějak přirozeně zapadá a na Jirkově příběhu lze sledovat, co taková harmonie představuje a jak může vypadat.

Důležitou roli hrála jeho práce, která neustále rozvíjela jeho silnou stránku a zároveň mu umožňovala hodně cestovat. „Cestování je mým koníčkem, doslova životní vášní, a díky této kombinaci jsem se domů nevracel zničený, ale naopak plný energie, kterou jsem společně stráveným časem s rodinou ještě posílil,” říká Jirka. Všichni byli spokojení, tak proč něco měnit? 

Budovat hodnotu i pro sebe
Na jedné ze služebních cest v roce 2012 Jirku napadlo, že stejně jako Louis Winthorpe III. (tak se jmenoval ten vyhozený ředitel) by se i on jednoho dne mohl probudit a zjistit, že o jeho služby už korporace nemají zájem, a že by mohl zažít pád na dno. „Uvědomil jsem si, že netvořím žádnou hodnotu pro sebe a také to, že nechci stavět pracovní týmy s kolegy 50 let plus. Chápu, že zkušenosti jsou k nezaplacení, ale od týmu potřeboval hlavně drive,” vysvětluje Jirka.  

Tehdy byl zrovna v arizonském Phoenixu, ležel u bazénu a říkal si, že je čas začít budovat něco svého. Nečekal, až dostane geniální podnikatelský nápad, nepotřeboval znovu vymýšlet kolo. Místo toho se začal rozhlížet na trhu s franšízami, které nabízejí zavedený podnikatelský koncept. Vystudovaný obor a zkušenosti ho vedly zpět k finančnictví. Sice nikdy nechtěl být finančním poradcem a už vůbec si nedokázal představit, že byl měl být aktivní v síťovém marketingu, ale franšízový koncept Partners market mu smysl dával. „Viděl jsem v něm příležitost, jak spojit svou silnou stránku projektového manažera se zkušenostmi z korporátů a nasbíranými kontakty,” říká. 

Po návratu představil svůj nápad manželce, která se do podnikání vrhla společně s ním.  Jirka oslovil ještě bývalého kolegu z HSBC, skvělého analytika a spolehlivého parťáka, a za deset měsíců už všichni tři stáli ve své vlastní kamenné bankovní a poradenské pobočce ve Frýdku-Místku.

Lidé jako investice
Tak se začala odvíjet nová epizoda Jirkova života. Vyšel s kůží na trh a přijal osobní zodpovědnost za zaměstnance. Myslel si, že s frekventovaným místem v centru města má napůl vyhráno, ale přišly nové výzvy. Když budoval projekty v korporátech a někdo z týmu náhle odešel, znamenalo to pro Jirku nanejvýš ztrátu vlastního času, který mu věnoval. Teď se k takové situaci vázala i jeho vlastní finanční ztráta: „Když nám v krátké době po sobě odešli tři lidé, do nichž jsme investovali, bylo to velmi nepříjemné. Na druhou stranu chápu, že každý tak náročnou práci nevydrží,” říká Jirka. Uvědomil si, že ve finančním poradenství je potřeba investovat víc prostředků do lidí než do místní reklamy. „Bez lidí jsem to nemohl dělat, potřeboval jsem, aby u nás chtěli zůstat. Neznamená to znevažovat značku, ta je samozřejmě také důležitá, ale primárně je to o lidech a vzájemné důvěře. Proto jsem do nich investoval ještě víc,” popisuje svůj recept na úspěch. Zpětně oceňuje také podporu od domovské centrály finančně poradenské společnosti Partners, od níž dostává metodologii a nástroje pro práci s lidmi. „Neustálá komunikace s centrálou nám pomáhá růst, vážím si toho, že lidé z centrály se občas vypraví k nám na pobočku a předají nám svoje zkušenosti osobně,” pochvaluje si.

Jak je možné, že člověk z korporátního prostředí, který neměl s finančním poradenstvím žádné zkušenosti, dosáhl takového úspěchu? „Vedle přesvědčení, že správné je investovat hlavně do zaměstnanců, jsem byznys stavěl také na stabilních produktech,” popisuje svoji strategii a dodává: „Zaměřili jsme se na produkty neživotního pojištění, můj společník má s ohledem na své zkušenosti na starosti bankovní produkty a já se ženou se staráme o zbytek. Důvěra zaměstnanců a klientů je pro mě nejdůležitější, díky tomu se mohu procházet po Frýdku v klidu a se vztyčenou hlavou. Navíc jsem už přes rok analytikem na neživotní produkty v centrále sítě společnosti Partners, kde předávám zkušenosti dalším kolegům,“ zmiňuje Jirka.

Všimli jste si nějaké vlastnosti, kterou má Jirka společnou s černošským chudákem z filmu? Podle mě je to selský rozum, na kterém postavil svůj úspěch. Na rozdíl od filmu ho nemusel budovat z úplného dna, ale možná právě díky tomu selskému rozumu se na něj taky nikdy nedostal.