LENKA KREJCÁRKOVÁ: Práce pro neslyšící mi byla predurčena

Jaká byla vaše cesta k finančnímu poradenství v Partners?
Dříve jsem pracovala ve školství a hledala jsem k tomu druhou práci. Na doporučení tchána jsem se sešla s jeho známým, který mne do Partners přivedl. Zpočátku jsem nevěřila, že to může být práce pro mě, ale nakonec jsem v ní našla poslání.

Co tedy děláte?
Mojí náplní práce je pomoc lidem v orientaci na finančním trhu, zvyšování finanční gramotnosti a pomoc při řešení konkrétních cílů a přání s přihlédnutím k možnostem každého jednoho klienta. Výsledkem je tvorba finančního plánu na míru, kdy odměnou je splnění snů každého z nich. Nejčastěji je to pořízení si vlastního bydlení, naspoření si na nové auto, hezkou dovolenou, spoření pro své děti a být zabezpečen na stáří…

Jako finanční koncipientka se v současnosti specializujete na klienty se sluchovým postižením. Jak jste se k takové práci dostala?
Ano, je tomu tak. Více jak polovina mých klientů je z řad neslyšících či nedoslýchavých. Byli to právě tito klienti, kteří mne přesvědčili, že má práce má smysl a že jsem na správném místě. Myslím si, že mi tato práce byla předurčena.

Jak to myslíte?
Mám starší neslyšící sestru a už od dětství jsem chtěla dělat profesi, která bude neslyšícím lidem pomáhat, bude jim přínosem nebo je ochrání… První představy byly, že budu advokát pro neslyšící, ale studium na právech mi ukázalo, že nejsem náturou právník, a vydala jsem se cestou školství. Studovala jsem na Karlově univerzitě, obor čeština v komunikaci neslyšících. První zaměstnání jsem našla ve škole pro neslyšící děti v Praze. To vše mi pomohlo proniknout do kultury neslyšících a přesvědčilo mě, že je opravdu hodně volného prostoru zpřístupnit právě těmto lidem důležité oblasti života. A finance patří k těm nejdůležitějším z nich.

Pomáháte lidem zorientovat se ve financích. V čem je práce s klienty se sluchovým postižením jiná?
V prvé řadě samozřejmě formou komunikace. Velkou výhodou je, že jim službu mohu předat v jejich rodném jazyce – znakovém. Jsem vlastně finanční poradce a tlumočník v jedné osobě. V porovnání se slyšícími klienty je práce časově náročnější. Je nutné často témata více vysvětlovat, být při ruce v jednotlivých úkonech – ať při jednání s různými institucemi, nebo při studování různých dokumentů. Musím mít na paměti, že český jazyk je pro většinu neslyšících až druhým jazykem, tedy ne vždy textu úplně porozumí. Výhodou jsou nové technologie, které využíváme při komunikaci – on-line hovory, video zprávy zasílané přes různé aplikace. Odpadlo tak nedorozumění, ke kterým občas docházelo při komunikaci přes SMS. To co právě mnoho mých kolegů poznalo díky pandemii covid-19, video konference, hovory atd., jsem využívala již dávno před tím.

Kde jste se naučila znakový jazyk?
Nabízí se odpověď, že od své neslyšící starší sestry. Ale není tomu úplně tak. Samozřejmě jsme spolu od malička mluvily, ale až nástupem na univerzitu jsem zjistila, že to, co umím, není znakový jazyk. Tedy až při studiích jsem díky lektorům pronikla do tohoto krásného jazyka. Moji vyučující byli rodilí mluvčí – tedy neslyšící. Je velmi zajímavý svojí odlišností od mluvených jazyků. Jeho ovládání vám otevře jiný svět – svět obrázků. Mnohokrát jsem byla ráda, že ho umím – například taková komunikace na velkou vzdálenost nebo přes sklo vlaku, kdy nemusíte křičet a ten druhý vám rozumí, to je prostě super. Nebo hudba či divadelní představení tlumočené do znakového jazyka, to vše je nezapomenutelný zážitek pro mě i mé blízké.

Co je na této práci nejtěžší?
Nejtěžší pro mě je, když i přes veškerou snahu nakonec nemohu pomoci těžkou situaci vyřešit. Často se totiž ocitáte i v roli psychologa, kamaráda, takové vrby, ke které se přijde člověk vypovídat… Mrzí mě, že se najdou lidé, kteří zneužijí nevědomosti či neporozumění neslyšících a prodají jim něco, co vlastně vůbec nepotřebují, něco odlišného, než chtěli, či dokonce kvůli nedostatečným informacím spadnou do problémů typu exekuce či jiných nepříjemností. Jednoho mého klienta to dohnalo dokonce až k sebevraždě, bohužel jsme se potkali pozdě. To je to nejtěžší – když nemůžete nic udělat.

To je mi moc líto. A teď z toho pozitivnějšího soudku, co naopak na této práci máte nejraději?
Nejvíc mě těší, když se z nás nakonec stanou přátelé, například mě klienti zvou na kolaudaci. Myslím ty, kterým jsem pomohla k vysněnému bydlení, posílají mi oznámení o svatbě, fotky nových přírůstků do rodiny, sdílím jejich radost ze splněných snů, z každé schůzky, kdy vidím, že se jejich finanční situace lepší a vyvíjí směrem ke splnění finančního plánu. Umím jim pomoci v těžkých situacích při úraze, nemoci či jiné krizi.

Jste také dobrovolná hasička, berete pomoc lidem jako své poslání?
Ano, jsem členkou dobrovolných hasičů u nás na vesnici v Samechově. Jako své poslání pomoc lidem samozřejmě beru, myslím, že to je zřejmé i z odpovědí výše. „Hasičinu“ beru hlavně jako sport a koníček na odreagování. Zrovna v létě mě opět čeká hasičský tábor pro naše malé hasiče, kde strávíme příjemný čas sportem a vzděláváním se. Mám radost, že i mezi dětmi rostou lidé odhodlaní dál pomáhat.

Jak se vám daří skloubit práci v Partners s prací u dobrovolných hasičů a dalšími koníčky?
Někdy mám pocit, že nemám čas na nic jiného než na práci v Partners, ale je to jen nastavením v hlavě. Často se musím zastavit a uvědomit si, že celý svět nespasím, a věnovat se více sobě. Je to jenom o tom si to správně naplánovat.

Jak nejraději trávíte volný čas?
Jednoznačně v přírodě, mám ráda procházky, kolo, jízdu na koni, a pak být samozřejmě v obklopení svých blízkých, rodiny, přátel a kamarádů. Často pořádáme společná grilování, výlety a zážitky.

Zdroj: Marianne.cz