Zajímavý je ten, kdo roste

S Honzou se potkáváme přes dvanáct let. První články pro Finmag jsem začal psát v době, kdy sestavoval první portfolia svých klientů. V současnosti vede osmdesátihlavý tým manažerů a finančních poradců a je partnerem a akcionářem největší finančně poradenské firmy v Česku.

Proč bych měl jako čerstvý absolvent dát přednost podnikání na vlastní triko, třeba ve finančním poradenství? Není korporace lepší volba?
Do firmy musíš na začátku narvat obrovské množství energie, aby se věci vůbec daly do pohybu. Když se to ale zadaří, podnikání dál drží v chodu setrvačnost. Ty pak určuješ další směr a hlídáš, aby kotel nevyhasnul. Důležité je mít odvahu a nebát se jít do něčeho nového. Když jsi na startu kariéry, v podstatě nemáš co ztratit a můžeš jen získat. To je moje první rada všem, kteří se rozhodují mezi prací pro korporaci a vlastním byznysem. Pokud vás podnikání alespoň trochu láká, nebojte se začít mladí. Je škoda, že společnost mladé lidi motivuje spíš k tomu, aby si našli teplé místo v korporaci, místo k podnikání. U nás ve financích navíc nepotřebujete vstupní kapitál. Je pravda, že ne každý uspěje, ale získané zkušenosti budou k nezaplacení, i když se k podnikání nevrátíte. Pokud ovšem někdo chce podnikat jen proto, aby po pár letech pracoval míň, je to nesmysl. Pro mě work life balance neznamená, že pracuju méně, ale že jsem šťastný v práci, která mě naplňuje a dává mi možnost plnit si i nepracovní sny. Život je spojitá nádoba, nejde být nešťastný v práci, a šťastný v soukromém životě. A naopak.

Pracuješ o víkendech?
Brzy jsem zjistil, že když nemám čas na sebe a rodinu a jedu v tahu, přestávám být efektivní. Proto jsem si pak bral třeba volné středy, abych dělal to, co jsem o víkendu nestihl, a načerpal sílu. Moji rodiče mi často říkali, že s manželkou nemáme na nic čas, ale není to pravda. V kontaktu s prací jsme sice často, jenže rozhodně pořád nepracujeme a spíše máme i díky podnikání mnohem víc možností, koníčků a zálib.

Jaké aplikace nebo nástroje používáš k organizování?
Všechny možné komunikační platformy, od Messengeru přes Viber po WhatsApp. Pracovní materiály máme nasdílené v cloudu na Googlu. Ale nejdůležitější je pro mě Evernote, kde mám rozpracovaný systém záložek, poznámek z pracovních schůzek, rozjetých projektů, sepisuju si v něm priority pro každý den, týden, kvartál i rok: Mám v něm třeba i nákupní seznamy. Taky si do něj zapisuju tipy na knihy či filmy, prostě všechno, abych na nic nezapomněl a měl lehkou hlavu. Poslední dobou jsem začal používat Zoom, který mi dává ještě větší svobodu.

Co sociální sítě?
Jsem na nich spíše pasivní, zároveň v nich vidím velkou hrozbu pro duševní zdraví každého z nás. I když si žiji život podle svých přání a představ a nemusím se téměř v ničem omezovat, stejně mám po pár minutách na Instagramu a Facebooku pocit, že to je málo. Nechci si vůbec představovat, jak to může frustrovat jiné lidi. Sociální sítě jsou jen reklama na štěstí.

Jak to udělat, aby člověk v podnikání nevyhořel? Aby ho práce bavila i po deseti, patnácti letech?
Pořád potřebujete mít cíl, ke kterému směřujete. Když ho nemáte, začnete se točit v kruhu. Cíl se samozřejmě může postupně měnit. Sám si dávám raději krátkodobé: kvartální, půlroční… Mám ale i dlouhodobé vize. Jedna z nich je, že nechci život prožít, chci si ho užít. Zároveň mám konkrétní plán na každý den a snažím se ho dodržet. Pak mi pomáhá ještě jedno motto: Kdo má velká čísla, je dobrý, ale zajímavý je ten, kdo roste. A nejen obratově, ale i lidsky.

Jasně, ale ne vždycky je vše růžové...
Právě proto je potřeba pořád vidět světlo na konci tunelu. Žijeme ve zrychlené době, kdy je strašně snadné ztratit smysl. Když jsem si takovými obdobími procházel, pomáhalo mi se vracet k vizím a plánům a taky si každý večer uplynulý den zhodnotit. Jedničku dostal, když jsem ho naplnil podle svých představ, dvojka byl den, kdy jsem si říkal, že bych se měl věnovat i jiným věcem, a trojka znamenala průserový den. Není nic horšího než si po deseti letech uvědomit, že děláte pořád to samé, opakujete stejné chyby a řešíte pořád ty samé problémy. Není důležité pracovat pořád, ale pracovat na tom, co je zásadní. To je pro mě efektivita.

Jak tohle nastavení předáváš lidem ve firmě?
Pokud chci mít spokojenou firmu, musím být spokojený nejen já, ale i všichni ostatní. Spokojený je člověk, který maká, práce ho baví a dává pozitivní energii ostatním. Aby tohle fungovalo, snažím se jít příkladem a nezpohodlnět. Jinak řečeno, být spokojený, ale nebýt uspokojený.

Pomáhá ti nějaký kouč nebo terapeut?
Aktuálně ne. Mam s tím ale zkušenosti. Bavil jsem se s nimi ve chvílích, kdy jsem že mám nějaký blok, že se něčeho bojím nebo něco nejde hladce, jak by mohlo. Člověk si sice většinu věcí může vyřešit sám, ale může to trvat roky. Kouč nebo terapeut vás mnohdy jednou správě položenou otázkou dokáže posunout o světelný rok dopředu.

A teď se něčeho bojíš?
Strach je normální a zdravá součást našich životů. Děti, stárnutí, kvalita života, svět kolem nás. Bojím se i agresivních a hloupých lidí. Bojím se spousty věcí, ale nemám fobii, která by mě omezovala.

Zdroj: Finmag