Od léků a mastiček přešel k financím. V poradenství našel přesně to, co hledal, a plní si sny

Zlomový okamžik v životě energetického podnikatele se udál před třinácti lety, kdy studoval třetí ročník na farmaceutické fakultě. „Zjistil jsem, že farmacie asi nebude úplně pro mě a hledal jsem nějaké uplatnění mimo tuhle sféru. Byl jsem otevřený všem situacím, které mohly nastat,“ vzpomíná Tomáš Ruffer.

Tehdy se na „scéně“ objevil jeho dlouholetý kamarád Jan Pantůček, který po basketbalovém tréninku přišel se zajímavou nabídkou. „Rozjížděl poradenskou kancelář v Rychnově. Na rovinu, bylo mi třiadvacet, většinu času mi zabrala škola, chodil jsem na brigády a o finančnictví jsem toho zkrátka moc nevěděl. Ale přišlo mi to jako výborná možnost seberealizace, kterou jsem hledal,“ vypráví ve své rychnovské kanceláři úspěšný manažer.

Zanechal proto farmacie a vrhl se do podnikání v oblasti finančního poradenství, ačkoli tomu jeho okolí zpočátku nebylo úplně nakloněné. Tomášova maminka, která v té době měla v Rychnově a okolí několik lékáren, si pro svého syna spíše představovala budoucnost za pultem rodinného podniku.

„Moji rodiče o finančním poradenství moc nevěděli, takže tomu moc nedůvěřovali. Než pochopili cíl mojí práce, trvalo to. Odrazovali mě, chtěli abych vystudoval vysokou. To pro mě byla taky priorita, proto jsem ji taky vystudoval, akorát jinou,“ říká mladý sebevědomý muž, který nakonec vystudoval management na univerzitě v Pardubicích a pojišťovnictví na VŠFS v Praze.

Risk a cesta do neznáma z perspektivního lékárenství se Tomášovi vyplatily. Dnes vede úspěšnou poradenskou kancelář v Rychnově nad Kněžnou, staví svůj vysněný dům a spolu s manželkou si užívá cestování a fandí kvalitní gastronomii. „Předčil jsem všechna svá očekávání, která jsem ve třiadvaceti, kdy jsem začínal, měl. Jdu trochu jinou cestou než tehdy, ale jsem šťastný. Podařilo se mi vybudovat něco, na co jsem hrdý a co mi dává smysl. Dosáhl jsem vrcholu své kariéry,“ vypráví zaníceně Ruffer a dodává, že se do své práce každý den skutečně těší.

Důležité je na sobě neustále pracovat
„Poradenství je pro mě smysluplné. Přijde mi strašně důležité mít někoho, kdo mi poradí, kdo dokáže zanalyzovat nabídku a nabídne přesně to, co potřebuji. Proto dělám finančního poradce, abych tuhle službu lidem poskytl. Navíc mě baví se nadále vzdělávat, pracovat na sobě, abych uměl tuhle práci jako takovou, abych rozuměl financím a tomu, jak má portfolio klienta vypadat,“ vysvětluje Ruffer.

Jeho slova potvrzuje i více než desítka osvědčení a certifikátů, které zdobí zeď jeho rychnovské kanceláře. Tím nejcennějším je pro něj titul European Financial Advisor deklarující jeho znalosti v oboru. V Česku je držitelem tohoto certifikátu zhruba čtyři sta manažerů, kteří se tak řadí mezi poradenskou špičku.

Restart pro každého, není to jaderná fyzika
Práce finančního poradce je podle Tomáše Ruffera nehledě na věk nebo zkušenosti s poradenstvím šancí pro každého, kdo má chuť na sobě pracovat. Své uplatnění tak v oboru naleznou studenti i lidé pracující v jiné sféře, případně i ti, kdo působí v bankách nebo pojišťovnách. Důležitá je životní zkušenost nikoli věk samotný.

„Není to jaderná fyzika, jsou daleko složitější obory, do kterých je těžké proniknout. Není to ale ani o tom, že obejdete tři dvouhodinová školení, kde vám řeknou: Gratulujeme, jste podnikatel,” míní Ruffer. Podle něj vstup do světa finančního poradenství vyžaduje časovou investici a také vůli obor zvládnout.

„V časech mých začátků bylo poradenství negativně vnímáno. Celé poradenství té doby spočívalo v distribuci investičního životního pojištění,” popisuje Ruffer. Podle něj takto postupovala konkurence a bylo proto těžké lidi přesvědčit, že poradci pod hlavičkou Partners fungují jinak a nabízí jim něco jiného.

Nejsou jen kolegové, ale i přátelé
V kanceláři Tomáše Ruffera se klade důraz na postup, získávání zkušeností a profesní růst. Jak bude rychlý je jen na člověku samotném. Ruffer vidí paralelu v advokátní kanceláři. Začátek bývá na recepci, kde si člověk osahá, jak firma funguje, co dělá tým, jaké jsou finanční produkty, a získává přitom různé certifikace a potřebné znalosti. K tomu se učí komunikovat s klienty. Pokud ho to zajímá a vidí v tomto oboru budoucnost, posouvá se na pozici například neživotního specialisty. „Postupně získává svůj vlastní klientský kmen. Není v mých silách se postarat o všechny klienty, to už bych asi ani nechodil spát, proto je třeba předávat zkušenosti dál a rozšiřovat tým poradců. V současnosti s kolegy společně tvoříme jednotku, která se stará o přibližně tři tisíce klientů,“ poukazuje Ruffer.

Pro rychnovskou pobočku je zásadní i „týmová chemie“ a to, aby tam lidé chodili rádi stejně jako její manažer. „Nechodím do práce, chodím mezi své přátele. Chci, aby se tu nejen mí klienti i moji kolegové cítili dobře. Trávíme s kolegy čas i mimo práci, podnikáme spoustu akcí, ať je to voda, chalupa, dovolené. Snažíme se být parťáci a nefungovat jen jako spolupracovníci, kteří za sebou po práci zavřou dveře a dělají že ti okolo neexistují,“ vysvětluje.

Koronavirus hypotéky neovlivnil, lidé chtějí bydlet
Koronavirová krize patrně finanční poradenství nijak neovlivní, zájem rozhodně neklesá. Naopak se očekává, že vzroste, protože ne každý má svůj finanční plán nastavený tak, aby se ho situace nedotkla. Lidé si proto začínají uvědomovat, že by se o své finance měli starat a tvořit rezervy.

Ať už tady totiž koronavirus je nebo není, lidé mají potřebu se pojistit, zakládají rodiny a potřebují někde bydlet, což je vidět i na současném zájmu o hypotéky, který v současnosti značně narůstá. „Lidé berou úvěry útokem, touží bydlet, a to nic nepřehluší, ani obavy, že třeba nebudou mít práci. Ale zas je potřeba nepodléhat tlaku, nemovitosti budou, kdo hledá najde, bydlení je třeba neuspěchat. Nepanikařit, nedělat náhlá rozhodnutí. Mít plán a toho se držet dlouhodobě,“ upozorňuje Ruffer.

Právě finanční plán je zásadní cestou k tomu si splnit sny a umět nakládat s penězi. „Člověk by si měl systematicky rozhodit své měsíční cash flow, ale spousta lidí to nedělá. Finanční gramotnost v Česku v tomto pokulhává. Mělo by to být v poměru 40 procent spotřeba, 30 procent bydlení, 20 procent spoření či jiné finanční produkty a 10 procent rezerva. Většinou to ale je 50 procent spotřeba, 50 procent dluhy. A to je obrovská chyba. Tohle by se mělo vyučovat už na střední škole, aby děti měly finanční přehled, než začnou vlastní život,“ říká manažer rychnovské pobočky Partners Tomáš Ruffer.

Zdroj: lidovky.cz