PENZIJNÍ REFORMA VE VAŠÍ HLAVĚ

Zase ty zvuky ze skříně! Nemusí to být hned červotoč, třeba je to jenom nějaký kostlivec. Kdy jste naposled slyšeli o svém penzijku? I když se vám do toho nebude chtít, občas se vyplatí podívat, jak se vašim penězům daří, a zvážit, jestli by jim jinde nebylo líp. Rozdíly ve výkonnosti penzijních fondů jsou obrovské. Zvlášť pokud pořád máte staré penzijko a věříte, že nula je pro vás to nejlepší. Jednou z alternativ může být Rentea. Chce být nízkonákladová a preferovat aktiva šetrná k planetě i lidem, kteří na ní žijí. Zásadní vliv na to, jak bude fungovat a co nabídne svým klientům, má členka představenstva odpovědná za produktový management Lucie Jurníčková.

Potřebujeme další penzijní společnost? Není jich dost?
České penzijní společnosti, vyjma té od Consequ, jsou jenom bokovky velkých finančních institucí, hlavně bank a pojišťoven. Při penzijní reformě, která zaváděla druhý důchodový pilíř, pro ně byly penzijní společnosti priorita. Jenže na poslední chvíli přišly změny v zákonech, druhý pilíř byl zrušen a ambiciózní plány šly do kytek. A s nimi upadal i význam penzijních společností ve finančních skupinách. Stal se z nich tak trochu otloukánek. Proto mě nápad založit novou penzijní společnost, která bude nezávislá, zaujal a po sedmi letech strávených na různých pozicích v Allianz jsem se rozhodla přijmout nabídku spolumajitele Partners Petra Borkovce.

Nebude ale Rentea zase jenom bokovka Partners?
Penzijní společnost a silná distribuční síť, to do sebe výborně zapadá. Abyste dokázali být úspěšní a hlavně včas splnit zákonné limity na počet klientů a objem peněz ve správě, potřebujete silnou poradenskou síť, která vám s tím pomůže. Finanční skupina Partners má navíc portfoliu kromě pojišťovny zaměřené čistě na rizika taky investiční společnost, penzijní společnost je další dílek do skládačky.

Kolik peněz plánujete mít ve správě na konci roku?
Rádi bychom měli deset tisíc klientů a něco přes půl miliardy korun. Počítáme, že do zisku se dostaneme kolem šestého roku od založení.

Když se člověk podívá na objemy prostředků, které spravují penzijní společnosti České spořitelny, Komerční banky nebo České pojišťovny, jde o miliardy. Kdy se plánujete dostat na jejich úroveň?
Dohnat tři největší hráče není vzhledem k naší distribuční strategii reálné a není to ani cíl. Myslím ale, že časem budeme patřit mezi pět největších penzijních společností.

I když budete mít armádu finančních poradců, potřebujete jim připravit propozici, která klienta přesvědčí k relativně komplikované změně penzijní společnosti. Jak bude vypadat?
Zákon o doplňkovém penzijním spoření stanovuje velmi jasná pravidla, jak můžou penzijní společnosti fungovat, takže odlišit se není snadné, ale pár es v rukávu máme. My navíc budeme nízkonákladoví, takže díky tomu dokážeme ušetřit peníze, o které se pak podělíme s klienty.

Budete mít klasicky tři fondy?
Ano, vedle povinného konzervativního ještě dluhopisový a akciový fond. O management portfolia se bude starat Partners investiční společnost ve spolupráci s největším správcem aktiv na světě, firmou BlackRock. Ta na konci loňského roku obhospodařovala aktiva v hodnotě 8,68 bilionu amerických dolarů. Díky tomu budeme mít přístup k velkému spektru investičních příležitostí po celém světě.

Jak bude spolupráce s BlackRockem fungovat?
Budeme moci využívat nízkonákladové ETF BlackRocku. Nechceme je kopírovat, ale budeme mít možnost využívat jejich know-how. Sami chceme preferovat aktiva, která jsou šetrná k životnímu prostředí, etická a trvale udržitelná. Samozřejmě by to ale nemělo být na úkor ceny nebo potenciálního zhodnocení. I proto nemám v plánu fond pojmenovávat bio nebo eko. Tahat klienty za nos je to poslední, co bych chtěla. Zkrátka to nebudeme lámat přes koleno, ale pokud se budeme rozhodovat mezi dvěma aktivy se stejným potenciálem a náklady, vždycky vybereme to víc šetrné ke světu, v němž žijeme.

V Poslanecké sněmovně se chystá novela zákona, která umožní přejít ze starého penzijního připojištění u jedné penzijní společnosti do nového doplňkového spoření u jiné. Zatím to funguje tak, že člověk musí ze starého do nového penzijka přestoupit u své penzijní společnosti a pak až může změnit i penzijní společnost samotnou. Takhle by to bylo mnohem snazší a vám by to hrálo do karet...
Složitost převodu a byrokracie s ním spojená – a to se bavíme i o převodu v rámci penzijní společnosti – je jeden z důvodů, proč je tolik lidí pořád ve starých fondech. Ale hlavní důvod je, že to penzijním společnostem vyhovuje, vydělávají a nemusejí s klienty aktivně pracovat nebo se snažit o nějaký servis. Právě to chceme změnit. Zjednodušení převodu prostředků ze starého penzijního připojištění přímo do doplňkového penzijního spoření u nové penzijní společnosti je krok správným směrem. Člověk se bude moci rozhodnout, aniž by ho odrazovala složitost a časová náročnost převodu. Ve hře je ale také varianta, že by si klient mohl nechat staré penzijko a vedle toho si zřídit nové, do kterého by si přesunul na zkoušku jen část prostředků. Na první pohled to dává smysl, Češi jsou konzervativní, přesouvání peněz z nevýkonných fondů to ale hodně zpomalí. A lidé budou dál přicházet o naspořené peníze, protože ty se zhodnocují pomaleji, než je požírá inflace. Tohle je důležité především pro mladší, těm se staré penzijko opravdu nevyplatí.

Neměl by lidi ke změně aktivněji tlačit i stát? O co víc si lidé naspoří sami, o to míň starostí bude za pár desítek let mít…
Koncepce proměny penzijního systému roky chybí a pořádná důchodová reforma je politicky neprůchozí. Současné návrhy se za reformu považovat nedají. Lidé si musí rychle uvědomit, že bez vlastních úspor to ve stáří nepůjde. My ještě možná dostaneme nějaké minimum, ale k důstojnému prožití stáří to bude mít hodně daleko. A to se kromě problému s důchody bude naše generace muset popasovat s problémy zdravotního systému, který bude, stejně jako sociální systém, pod obrovským tlakem kvůli stárnutí populace. Hlavní reforma proto musí proběhnout v našich hlavách. Musíme si přestat nalhávat, že se o nás stát postará a nějak bude. Snad i současná krize hodně lidem otevřela oči. Budoucnost si tvoříme my.

Všichni asi tak nějak tušíme, že bychom si na stáří něco spořit měli, kolik by to ale mělo být?
Strašně záleží na vašich očekáváních a nákladech na život v důchodu. Obecná poučka říká, že byste v penzi měli mít každý měsíc k dispozici alespoň 70 procent toho, co vyděláváte dnes. Že vám takovou částku pošle každý měsíc stát, je iluze. Zvlášť, když se podíváte, jak se dnes Česko zadlužuje. Není to legrace. Stát může zvyšovat penze, slibovat, že bude líp, ale každý dluh – i ten státní – se nakonec musí zaplatit. Stačí si vzpomenout, jak to před pár lety vypadalo v Řecku. Takže spořit by si měl opravdu každý. A čím dřív začne, tím vyšší je šance, že se mu dosáhnout na ta procenta opravdu podaří.

Kolik bychom si měli do penzijka posílat?
Minimálně tisícovku měsíčně, v tu chvíli dosáhnete na maximální státní podporu. Ale to není vzhledem k průměrné výši mzdy správná částka. Je příliš nízká a rozhodně nevygeneruje dostatečný polštář na stáří. Dneska vidím jako ideální částku mezi dvěma a třemi tisíci. Samozřejmě velký benefit je, když vám něco přihodí zaměstnavatel. Pokud si dokážete měsíčně odkládat tři tisíce, dosáhnete navíc na další daňové úlevy.

Když porovnáte zhodnocení nových fondů a starého penzijka, najdete obrovské rozdíly. Od roku 2013 jsou některé účastnické penzijní fondy víc než 25 procent v plusu…
Jít do dynamičtějších strategií je pro spoření při dlouhém investičním horizontu jediná cesta. Není správné nechat svoje životní úspory likvidovat inflací. Představte si, že byste dneska vydělával v průměru stejné peníze jako rodiče před 25 lety. A ve stejném světle je potřeba dívat se na úspory.

Je nějaká situace, kdy bych neměl ze starého do nového penzijka přecházet?
To je otázka investiční strategie. I v doplňkovém penzijním spoření si můžete zvolit velice konzervativní strategii. Třeba když máte do důchodu už jen kousek. Pak nemá cenu usilovat o rizikovější investování a ani změna penzijka nemá význam. Tedy kromě té situace – a poslední dobou je takových lidí hodně – kdy byste chtěl odejít do penze dřív, aniž by se vám krátil důchod. Pak se může vyplatit přestup, protože v novém penzijku si můžete z uspořených prostředků nechat vyplácet předdůchod. Jdete do penze dřív, ale nemá to vliv na výši vašeho řádného starobního důchodu. To je jedna z velkých výhod doplňkového penzijního spoření.

Modelový příklad
Pokud jste se narodili v lednu 1980, je vám v době, kdy čtete tyto řádky, 41 let. Když se po přečtení článku rozhodnete, že si penzijní spoření konečně založíte, a vyberete si dynamický fond, kam budete každý měsíc posílat tisícovku ze svého a tisícovku vám přihodí zaměstnavatel, budete za 24 let, kdy byste (podle dnešních pravidel) mohli jít do penze, ve fondu mít celkem jeden a půl milionu. Zhruba polovina budou peníze, které do penzijka pošlete vy nebo stát, a druhá polovina bude zhodnocení ukládaných peněz. Prvních deset let penze si při postupném vyplácení peněz z fondu přilepšíte každý měsíc o 16 tisíc čistého. Klíčové je začít co nejdřív. Pro srovnání – pokud byste s penzijním spořením začali o deset let později, budete mít při stejné výši vlastního příspěvku a příspěvku zaměstnavatele ve fondu jen 590 tisíc. Pokud byste naopak začali už v jednatřiceti, měli byste při stejných vstupech tři miliony korun. Prvních deset let penze byste si při postupné výplatě úspor přilepšili každý měsíc o 34 tisíc.

Pozn.: Očekávaný roční výnos (6,25 %) není zárukou budoucího výnosu, může v závislosti na vývoji finančních trhů kolísat.

Zdroj: Finmag