INVESTOVÁNÍ S ÚVĚREM JAKO CESTA ZA VYŠŠÍM VÝNOSEM

Rozhodli jste se vytvořit úplně nový fond, který bude investovat do akcií i za pomoci úvěru, s názvem Double Speed rizikový fond. Proč?

Martin Mašát: Ta myšlenka přišla ze dvou stran. Při dlouhodobých investicích využíváte akcie, které nesou v průměru 8 procent a svým způsobem se vyplatí přikoupit jich více. Ale jak? Na myšlenku investovat pomocí úvěru mě navedly nemovitostní fondy, které si běžně koupí nemovitost za dvojnásobek toho, co vyberou od klientů. Financují se dluhem. Řekli jsme si, proč to neudělat u akcií, které nesou víc a jsou likvidní. Navíc si mohu půjčit krátkodobě, peníze flexibilně otáčet, a to vše mnohem levněji. Klientům nikdo na akcie nepůjčí, fondu ano. Přičemž je to cesta k vyššímu výnosu, i když zůstanete v globálně diverzifikovaném portfoliu. Cílíme tak na výnos 15 procent, navíc s nulovým vstupním poplatkem.

Ale je tam riziko, že při poklesu klesne hodnota aktiv, zatímco úvěru ne. Není to spíš pro kvalifikované investory?

MM: Fondy kvalifikovaných investorů s úvěry také pracují, ale často se jedná o black boxy s nižší transparentností. My jsme chtěli tento fond postavit nejen pro bonitní klienty, ale dát tuto příležitost i běžným investorům. Proto lze investovat už od 500 korun měsíčně. Samozřejmostí je standardní reportování, transparentní oceňování a likvidita. Pokud jde o půjčku, přece jen jsme na dvojnásobné páce, což znamená, že máte portfolio kryté úvěrem z poloviny. Když někdo investuje do nemovitosti skrze hypotéky, tak má klidně 80procentní LTV. My si na všechny nákupy budeme půjčovat na kratší období. Fond bude silně diverzifikovaný. V případě růstu cen akcií půjde rychle nahoru díky přikoupeným akciím na dluh. V případě poklesu cen bude klesat podíl akcií rychleji a brzdí se tak případný pokles. Tento princip potvrzují i zahraniční fondy, které takto fungují. Testovali jsme to i na poklesech o více než 50 procent, což je takový akciový armagedon. Fond však nespadl na nulu, jak byste očekávali, ale udržel stále ještě 20 procent hodnoty.

Úvěr ale není zadarmo.

MM: Pokud něco roste o osm procent a mohu si půjčit za dvě, tři procenta, tak to dává smysl. Určitě si nebudeme půjčovat v koruně za současné tristní úroky, ale můžeme si půj čit například eura za jeho sazby. Ty jsou samozřejmě ne srovnatelně níž než v Česku. Konečná cena za půjčku navíc musí dávat smysl a výsledná páka je striktně zákonem omezena. V průměru se bude pohybovat do úrovně 2, což znamená zdvojnásobení výkonnosti akciových trhů.

Pořád mi to připadá jako ne zrovna konzervativní produkt. Kam patří do klientského portfolia?

MM: Nejvhodnější je pro pravidelné investování s dlouhým horizontem. Je to samozřejmě fond určený do dynamické části portfolia, řekněme deset až dvacet procent. Nemělo by jít o základ dynamické části, spíše o třešinku na dortu. Svým způsobem jde o dva fondy za cenu jednoho.

Pořád se opakuje, že Češi s inflací objevili investování. Jaké trendy vidíte u klientů vy?

MM: Já bych obyvatele Česka rozdělil na mladší a starší. Ti starší dlouho neinvestovali a naučila je to skutečně až inflace. Když prostě vidíte, že při dvacetiprocentní inflaci leží peníze v bance za nějaká dvě procenta, začnete přemýšlet. Ale zájem začal růst už za covidu, poté co trhy poklesly. Tehdy obrovsky narostl příliv kapitálu do fondů. Mladší investoři se zase snaží být agresivnější, a když to přeženu, chtějí být prostřednictvím agresivních sázek ihned miliardáři. Často pak na základě marketingových příběhů nesmyslně riskují. Dovedu si tudíž představit, že před časem šli razantně a bezmyšlenkovitě do kryptoměn, kde pak velkou část hodnoty ztratili. Je to vidět na konferencích, kde se ke kryptoměnám hlásí skoro každý, ale na otázku, kdo vydělal, už to takový les rukou není. Samozřejmě, ztrátou se nikdo nechlubí. V médiích vidíte spíš příklady těch úspěšných. Ale těch je dost poskrovnu. Vedle kryptoměn se snaží někteří trefovat i akcie. Já jsem ale za svou praxi nenašel nikoho, kdo by to uměl a předem našel toho budoucího akciového jednorožce.

Ale u portfolio manažerů nejde jen o výnos, nýbrž i riziko…

MM: Ano. Proto také kdyby byla někde soutěž, řekněme na pět kol, kdo vydělá nejvíc, tak já jako portfolio manažer nikdy nevyhraju. Budu mít slušný výnos při kontrolovaném riziku, ale vyhraje ten, kdo pětkrát vsadí všechno a vyjde mu to. Většina hráčů s podobným agresivním přístupem prodělá. Lidé, kteří investují sami, si také často neuvědomují, že vedle skvělých zisků mají na jiných titulech ztráty. Ignorují měnové riziko. Před rokem bylo populární na kupovat americké indexy. Akcie jsou sice o pár procent výše, ale dolar oslabil a v koruně z toho nakonec je několikaprocentní ztráta. Fondy si měnové riziko umějí zajistit. A to nemluvím o daních, poplatcích, stresu a ztraceném času. Samostatnou kapitolou jsou pak různé prašivé dluhopisy na internetu. U nich lidé riskují pro pár procent ztrátu celé investice. I kvůli podobným prodělkům si řada lidí uvědomila, že neexistuje oběd zadarmo.

To zní jako celá řada varování před investováním na vlastní triko. Ne každý ale naletí na prašivé dluhopisy.

MM: Samozřejmě jsou i poučení investoři. Nicméně ani oni si často třeba neuvědomují daňové otázky. Když si třeba koupí dividendové akcie, nedojde jim, že je zde reálná ztráta ze zaplacených daní. Jestli je dividenda deset procent ceny a aplikuje se patnáct procent daň, tak za deset let přijdou o patnáct procent proti těm, kteří se divi dendám vyhnou. Od roku 2008 letěly akcie nahoru a plno lidí si myslelo, že porostou vždy. Od roku 2020 však přišel zlom. Navíc tu máme nejvyšší úroky v tomto tisíciletí. Nic takového plno firem a investorů nezažilo. Když vše šlo nahoru, zakládaly se start-upy jak na běžícím pásu, a najednou to úplně nefunguje. Na jeden úspěšný start-up připadá řada dalších ve ztrátě či v bankrotu. Přičemž některé emitovaly dluhopisy nebo akcie a stáhly s sebou i investory. Teď naopak můžete získat na deset let pět procent čistého z „bezrizikového“ státního dluhopisu. To úplně mění situaci. Dluhopisy se tak staly reálnou alternativou a pomáhají vyrovnávat volatilitu akcií, a to s velice slušným výnosem a dávají smysl i na delším horizontu. Opět tady platí, že od roku 2000 nikdo nic takového nezažil.

Jak se tedy rozhodovat?

MM: Principiálně se nic nezměnilo, protože výnosy dluhopisů se jen vrátily na své normálnější úrovně. Na kratší horizonty jsou jediným správným nástrojem. Na dlouhém horizontu dávají smysl akcie.

Podle vás by měl člověk volit fondy i přes poplatky za správu?

MM: Fondy nabídnou diverzifikované a měnové řízené portfolio, což jinde nenaleznete. U investic do dluhopisů jsou možné opravdu jen fondy, tam jiná alternativa než řádně spravované fondy neexistuje. Nemá smysl si koupit dluhopis od neznámého investora s osmiprocentním výnosem. Po zdanění z toho člověku zůstane šest procent a riziko vůči jednomu „no name“ emitentovi. Mimochodem, fondy daňově optimalizují tak, aby nebyl výnos negativně ovlivněn.

Loni měly akciové fondy velké rozdíly ve výnosech. Bylo to tedy schopností manažera, nebo spíš někdo vyhrál v loterii?

MM: Velkou roli hrají znalosti a správný výběr portfolio manažera. Například v Partners jsme měli nadvážené technologie, které v roce 2021 přinesly výnos plus 40 procent. V roce 2022 jsme realizovali zisky, překlopili majetek fondu více do energetických a maloobchodních firem a tím se vyhnuli propadu trhu. Důvodem bylo naše přesvědčení, že přijde vysoká inflace. Samozřejmě, vždy za tím stojí i kousek štěstí. Teď například jedou firmy propojené s virtuálním světem a umělou inteligencí. Předvídal to někdo včas?

***

Martin Mašát (46) • Je investičním stratégem finanční skupiny Partners. V minulosti pracoval na různých pozicích převážně jako investiční manažer, například v ING Investment Management a ve FIO, burzovní společnosti.

Zdroj: E15 Magazín