Drahota je a bude dál. Češi si naběhli sami

Žijeme v neuvěřitelném období, kdy tu byl covid, stát sekal dluhy po stovkách miliard, úroky jsou nejvýše v tomto tisíciletí, a přitom nám za tři roky vyletěla cenová hladina o třetinu výše! Kdo na to má?

Musíme si uvědomit, že inflace je výpočet růstu cen zboží a služeb ve spotřebním koši za poslední rok. To znamená, že růst cenové hladiny, který se stal před více jak 12 měsíci, je najednou v tomto mediálně populárním čísle zapomenut, jako by se nikdy nestal.

Jen pro zajímavost, kdyby se inflace akademicky definovala jako dvouletý růst cen, tak by cíl České národní banky byl čtyři procenta a v současnosti bychom bojovali s inflací 29 procent. A ta by navíc byla na svých maximech, daleko od nějakého poklesu a kilometry od cíle centrální banky.

Přišli jsme o čtvrtinu reálné kupní síly

Kdo by řekl, že od doby, kdy se takřka zastavila ekonomika, lidé nemohli překročit hranice okresů, přijde zdražení o jednu třetinu? Nemyslím si, že jsme všichni dostali tolik přidáno. I kdybychom všichni měli plat najednou o desetinu vyšší, tak jsme reálně přišli o čtvrtinu kupní síly.

To znamená, že najednou máme o čtvrtinu méně chleba, místo půllitru piva dostaneme za původní hodnotu jen třetinku, kupujeme o čtvrtinu „ošulenější“ zboží. Jen pro zajímavost cena obuvi a oblečení vzrostla od konce roku 2019 do poloviny letošního roku o 41 procent, souhrnná cena potravin a nealkoholických nápojů je výše o 37 procent. Pokud budeme mluvit o konkrétním zboží, tak polotučné mléko zdražilo z 20,79 Kč/l na 24,52 Kč/l, což je plus 18 procent a například cena párků skočila z 165,52 Kč/kg na 190,11 Kč/kg, což je „jen“ plus 15 procent.

Češi poctivě platí, co jim kdo řekne

Kde se takový nárůst cen vzal? Asi vnímáme, že za velkou část průměrného zdražení můžou ceny energií a surovin, které vytáhly obrovskou část z našich peněženek. Nicméně, výmluvy na zdražení exogenních veličin jsou jen částí pravdy.

Ekonomické výzkumy totiž ukazují, že velkou část zdražení mají na svědomí samy firmy nabízející zboží a služby. Abych ve zkratce přetlumočil suché ekonometrické výzkumy, tak jejich výsledkem je, že se podnikatelé, firmy a poskytovatelé služeb svezli na zdražování energií a zdražili více, než je náklady na energie tlačily. Samozřejmě ani jejich nárůst platů nekorespondoval s růstem cen a ziskových marží.

Proto jsme se v Česku dočkali skoro 20procentní inflace, kdežto v Německu bojovali s inflací maximálně devět procent. Že bychom měli vyšší kupní sílu? Proč nám i vládní poradci doporučují nakupovat v zahraničí. Ano, opravdu je tu draho.

Na úkor běžných spotřebitelů si svoji polívčičku přihřály firmy. Mluvím zde o průměrných makroekonomických datech. Jsou samozřejmě obory, které na celou situaci doplácí. Konkrétně třeba dost trpí malé vesnické hospody a řemeslníci.

Na slevy se můžeme tak akorát těšit. Nepřijdou

Kam se cenová hladina vydá ve zbytku roku 2023 a dále? Podle prognózy České národní banky bude inflace dál svižně klesat a na konci prvního čtvrtletí příštího roku bychom mohli být už někde na úrovni tří procent a tedy poblíž dlouhodobého cíle centrální banky.

Není důvod tomu nevěřit, už kvůli blížícímu se utlumení ekonomiky, poklesu cen energií a obecně přepáleným cenám. Ale jak jsem zmínil již výše, za poklesem nestojí ani tak zlevňování jako spíše tzv. base efekt a tedy, že růst cen starší než 12 měsíců ze zveřejňovaných čísel zmizí. Znamená to, že drahota zůstane, jen její vrchol neporoste tak rychle.

Nečekejme tedy, že se nám vrátí ceny, na které jsme byli zvyklí. Máme tu jednoduše nový cenový normál. Nyní záleží na centrální bance a vládě, aby správně uřídily měnovou a fiskální politiku a nerozproudily mzdovou spirálu, která by inflaci mohla opět rozehřát.

Jen pro zajímavost, ve čtvrtém čtvrtletí se dočkáme dokonce růstu inflace, ale nebojte se. Nepůjde o změnu trendu, a tedy nastartování druhé vlny inflace. Bude se opět jednat o technickou záležitost, kdy jsme v minulém roce dostali státní dotace na elektrickou energii. A tato jednorázová událost srazila uměle inflaci o jedno až dvě procenta. Zmíněný loňský jednorázový pokles se nám teď, díky 12měsíčnímu horizontu inflace, pěkně vrátí.

Jak proti inflaci bojovat?

Samozřejmě, asi nejlepším zajištěním je mít svůj plat pojištěný inflační doložkou a růst cenové hladiny dorovnávat vyšší mzdou. Co se týče úspor, tak nejhorší investicí je nechávat peníze ležet na běžných účtech. To už si, prosím, pošlete peníze aspoň na spořicí účty, které po srážkových daních z úroků přinesou aspoň čtyři procenta.

Pro firmy a krátkodobé uložení peněz se hodí znovuzrozené fondy peněžního trhu, které při současné měnové politice přinášejí zhodnocení přes šest procent, což je solidních 0,5 procenta měsíčně. Samozřejmě, pro konzervativní klienty jsou nejvhodnější dluhopisové fondy, protože ty mají před sebou období, kdy budou v průměru klientům přinášet asi šest procent ročně po dobu asi pěti let. Je to dáno tím, že si v současné situaci mohou zajistit (nákupem dlouhodobých bezpečných státních dluhopisů) výnos kolem této úrovně.

Pro delší horizonty nemá smysl nic jiného než akciové fondy, které po uplynulé korekci a v očekávání poklesu, a tedy utlumení měnové restrikce, budou dohánět minulé ztráty. Zde se průměrný dlouhodobý výnos opět dostane na standardních 8 až 10 procent.

Zdroj: iDnes.cz