Co zvážit při spoření na penzi, kolik odkládat a kam? Ptáme se čtyř odborníků

V anketě se ptáme:

• Chci si spořit na penzi. Jaké věci musím zohlednit, než si stanovím celkovou částku, kterou chci nashromáždit?
• Kolik bych si měl/a odkládat stranou vzhledem k výši mého příjmu?
• Kam investovat, když o investicích nic nevím a z výplaty mi za tímto účelem měsíčně zbývá jen pár stovek / pár tisíc / desítky tisíc?
• Doporučili byste víc investovat do účastnických fondů třetího pilíře, nebo bychom měli jít spíš cestou dlouhodobého investičního produktu? Co při tomto rozhodování zvážit?

Odpovídají:

• Tom Kadeřábek, vedoucí produktového oddělení Swiss Life Select
• Anna Píchová, hlavní analytička společnosti Cyrrus
• Marek Podrabský, vedoucí investičního oddělení Raiffeisenbank
• Vladimír Weiss, finanční poradce Partners

Chci si spořit na penzi. Jaké věci musím zohlednit, než si stanovím celkovou částku, kterou chci nashromáždit?

Tom Kadeřábek: Před spořením na penzi je velmi důležité [lock]představit si, jak chci život v penzi strávit. Zda chci i v penzi žít aktivní život, jezdit na dovolené, dopřát něco svým vnoučatům – a zároveň si uvědomit, co nutně budu v penzi potřebovat pro klidný život, bez čeho se neobejdu.

To se může zdát abstraktní a hodně vzdálená budoucnost. Ale nic jiného mi lépe nepřiblíží skutečnost, kolik budu vlastně v penzi opravdu potřebovat peněz.

Velmi rychle mohu ovšem zjistit, že ze svého příjmu nejsem schopen takovou částku odkládat. Pro uvědomění si situace je to ale nejlepší zkušenost. Slevit ze svých nároků totiž může člověk vždycky. Této představě pak cílovou částku přizpůsobit. Důležité ale je opravdu spořit, i kdyby to měla být menší částka, a nenechat vše na poslední chvíli.

Anna Píchová: Způsobů, jak může člověk dojít k celkové částce, je několik. Někdo doporučuje tu „nejobyčejnější“, tedy se jen podívat na měsíční výdaje, které zhruba potřebujeme, a vynásobit je dvanácti pro každý měsíc a pak průměrným počtem let v penzi.

Například pro měsíční výdaje dvacet tisíc korun to může být celková částka 4,8 milionu korun (20 tisíc * 12 * 20 let). Celkovou částku pak můžeme upravit o očekávanou státní penzi, kterou můžeme zjistit z kalkulačky na ePortálu České správy sociálního zabezpečení.

Výsledná částka pak bude nižší. Nesmíme ale zapomínat, že se bavíme o ekvivalentu v dnešních penězích, jejichž hodnota bude v budoucnosti po zohlednění inflace jiná. K potřebné částce se pak dá dojít ještě jinými výpočty a zohledněním spousty dalších faktorů, kdy každému bude vyhovovat jiný způsob. Začít klidně můžeme s tím jednodušším způsobem od měsíčních výdajů.

Marek Podrabský: Konkrétní výše cílové částky je vysoce individuální a záleží na mnoha faktorech. Obecně je důležité zohlednit minimálně následující:

Za jak dlouho budete odcházet do důchodu – čas hraje ve váš prospěch, čím dříve začnete, tím méně bude stačit si odkládat. Nicméně v dlouhodobém horizontu je u cílové částky nutné naopak počítat s jejím průběžným navyšováním o inflaci.

Jaký budete chtít mít v důchodu příjem – aktuálně je státní důchod o něco nižší než polovina průměrné mzdy, a tento poměr bude v budoucnu pravděpodobně dále klesat. Je tedy nutné si určit, jak velkou část vašeho příjmu má podle vás činit renta z vašich investic.

Jak dlouho předpokládáte, že budete v důchodu čerpat ze svých investic – zde hraje roli předpokládaná délka dožití, která ovlivňuje možnou výši následného měsíčního čerpání.

Vladimír Weiss: Doporučuji jako první stanovit cíl, který může být znázorněn měsíční rentou. Stačí se zasnít a představit si: „Je mi 65 let, děti jsou odrostlé, hypotéka splacená – kolik bych v takovém případě potřeboval měsíčně k dispozici?“ Zbytek je věcí finanční matematiky.

Poměrně snadno se dá dopočítat, kolik je zapotřebí pravidelně investovat, aby se na zmíněnou rentu dosáhlo. Je důležité správně pracovat s inflací, s průměrným očekávaným zhodnocením, plán průběžně v čase aktualizovat, vnímat přípravu na penzi jako prioritu, a hlavně nebýt na to sám.

Jakmile je stanoven cíl, je důležité ověřit, zda na to jsou dostatečné zdroje. Ať už jednorázové, nebo pravidelné. Pokud jsou nedostatečné zdroje pro dosažení cíle, je důležité cíl ponížit (ponížit měsíční rentu, nebo rentu oddálit a podobně), nebo se snažit zdroje získat (navýšit příjmy, ušetřit některé zbytné výdaje a tak dále)

Kolik bych si měl/a odkládat stranou vzhledem k výši mého příjmu?

Tom Kadeřábek: Velmi důležitý je věk, ve kterém člověk začíná spořit, a tedy kolik let mu zbývá do důchodu. Čím později začne spořit, tím více musí odkládat, aby naplnil sumu, která ho ve stáří zabezpečí. Rozhodně tedy platí „čím dříve, tím lépe“. Pokud navíc člověk začne brzy, musí šetřit mnohem menší částku vůči svému příjmu.

Pokud bychom uvažovali, že člověk spoří 45 let při průměrném zhodnocení pět procent ročně (to je velmi reálné), za 45 let při úložce pouze tisíc korun měsíčně naspoří zhruba dva miliony korun. Z příkladu je vidět, že při dlouhodobém spoření stačí spořit relativně menší částky. Pro zachování životního standardu v důchodu je ale všeobecně doporučováno spořit měsíčně okolo pěti až deseti procent z čistého příjmu.

Anna Píchová: To je hodně individuální, protože by člověk měl zohlednit a ujasnit si spoustu věcí, jednou z nich je také věk. Pokud jsem spíše mladší a chci pravidelně investovat, budou mi stačit nižší částky, protože čas hraje v můj prospěch. Pokud je však potřeba generalizovat, řekla bych, že ideál je někde od pěti do patnácti procent příjmů.

Marek Podrabský: Obecně platí předpoklad, že je vhodné si nejlépe již od první výplaty odkládat přibližně deset procent příjmu. Odkládaná částka ale bude záležet především na cílové částce, kterou si klient stanovil. A na tom, za jak dlouho bude odcházet do důchodu. Čím dříve začne, tím menší částku stačí si pro dosažení stejného cíle odkládat.

Současně hraje velkou roli i typ produktu, který si klient pro svou investici zvolí. V dlouhodobém horizontu mohou rizikovější akciové produkty zpravidla dosahovat i za cenu vyšší kolísavosti lepších výnosů oproti například dluhopisovým produktům. Tento rozdíl ve výnosu také může výrazně ovlivnit výši částky, kterou je nutné si odkládat. Je proto vhodné využít zpravidla delšího investičního horizontu pro investování na důchod, a zvážit právě i produkty s vyšším poměrem akciové složky.

Vladimír Weiss: V průběhu produktivního věku je vhodné pravidelně investovat deset až dvacet procent ze svého čistého příjmu do správně nastaveného investičního portfolia, které je složené primárně z akcií. Doporučuji dát důraz na diverzifikaci: správně investovat mezi jednotlivé regiony (rozvinutý a rozvíjející se svět a tak dále), odvětví (technologie, finance a tak dále), investiční styly (růstový a hodnotový), do jednotlivých měn (americký dolar, euro, česká koruna), využívat nástroje kolektivního investování (aktivní a pasivní přístup) a tak dále.

Kam investovat, když o investicích nic nevím a z výplaty mi za tímhle účelem měsíčně zbývá jen pár stovek / pár tisíc / desítky tisíc?

Tom Kadeřábek: Při spoření na důchod se předpokládá dlouhý investiční horizont, tedy že klient vložené peníze vybere až za desítky let. Proto bych vždy a v každém případě bez ohledu na výši vkladu doporučoval investovat do akcií (akciových fondů) a jiných rizikovějších nástrojů, které mohou přinést nejvyšší zisk. Riziko totiž s dlouhým investičním horizontem významně klesá, a proto lze určitě volit dynamičtější varianty.

Klient by ale neměl investovat pouze do jednoho nástroje, například jedné akcie. Nutná je diverzifikace, tedy nevsázet pouze na jednu kartu. Pokud klient není zkušený, určitě bych volil fondovou cestu (aktivně nebo pasivně spravované investice), kde již je diverzifikace dostatečná a klient nemusí nic řešit. Za vyšší desítky tisíc měsíčně už se dá koupit i nemovitost, jež také velmi dobře slouží pro zajištění na penzi.

Anna Píchová: Ať už jde o jakoukoliv částku, v prvé řadě doporučuji si něco k investování přečíst nebo poslechnout a ujasnit si, proč to chci dělat. Myslím si, že je důležité vědět, proč chci investovat, protože pro mě pak bude jednodušší zvolenou strategii dodržet. Pokud je mým primárním cílem investovat na důchod, pak se porozhlédnu po nabídce dlouhodobého investičního produktu (DIP) nebo penzijního. Pokud mám k dispozici na investice jen pár stovek nebo pár tisíc, budu využívat tyto nástroje a celou dostupnou částku posílat tam. Pokud jsou moje finanční možnosti vyšší, můžu už investice rozdělit – část můžu posílat na daňově zvýhodněné investice na penzi, část potom do jiných nástrojů (akcie, ETF, dluhopisy, fondy, a tak dále) dle svých preferencí.

Marek Podrabský: Na konkrétní částce ve vztahu k tomuto rozhodování zase tak moc nezáleží. Samozřejmě, odkládání vyšší částky umožní dosažení potenciálních cílů dříve, ale jde především o to začít. Zjednodušeně platí, že pokud si budete odkládat od 20 do 65 let měsíčně tisíc korun při ročním výnosu sedm procent ročně, budete mít v důchodu k dispozici přibližně 3,8 milionu korun. Pokud ale začnete za stejných podmínek až ve věku 35 let, budete mít k dispozici při odchodu do důchodu přibližně 1,2 milionu korun. Jak je vidět, největší roli hraje v tomto ohledu čas.

Pokud jde o výběr konkrétního produktu, záleží to na preferencích každého investora. Obecně ale platí, že delší investiční horizont pro investování na důchod umožňuje zvážit právě i produkty s vyšším poměrem akciové složky a potenciálně vyššími výnosy. U vyšších částek je také vhodné už více zvažovat diverzifikaci mezi více investičních nástrojů.

Vladimír Weiss: Na penzi se musí investovat, nikoli spořit. Řekněme, že je na přípravu deset a více let a předpokládá se, že klientovi nevadí kolísání hodnoty portfolia v čase, protože peníze nyní nepotřebuje, připravuje se na penzi. Naopak poklesy či korekce na akciových trzích vnímá jako příležitost nakoupit ve slevě.

Zbývá-li z výplaty jen pár stovek, doporučuji globálně akciový fond nebo doplňkové penzijní spoření (DPS) s dynamickou strategií (státní podpora). Je zde několik aspektů ke zvážení, a to jak moc je potřeba mít přístup k prostředkům v průběhu trvání investice, jednoduchost výběru prostředků, daňové úlevy z výnosu, čerpání renty, předdůchod a tak podobně.

Zbývá-li pár tisíc, doporučuji odkládat 1700 korun měsíčně na doplňkové penzijní spoření s dynamickou strategií (při úložce získáte maximum státní podpory) a čtyři tisíc korun měsíčně na dlouhodobý investiční produkt (při úložce získáte maximum státní podpory), kde je sestavené globálně akciové portfolio (viz výše). Nevýhodou této kombinace je nízká likvidita, respektive horší dostupnost nainvestovaných prostředků v průběhu.

Zbývají-li desítky tisíc, doporučuji stejný postup jako u předchozí varianty a zbylé volné prostředky pak směřovat do správně nastaveného akciového portfolia (viz výše). Díky větším možnostem (z pohledu měsíčního cashflow) si můžeme při skladbě portfolia více vyhrát.

Doporučili byste víc investovat do účastnických fondů třetího pilíře, nebo bych měl jít spíš cestou DIP? Co při tomto rozhodování zvážit?

Tom Kadeřábek: Účastnické fondy mají jednu velkou výhodu, kterou jsou státní příspěvky ve výši 20 % z vkladu (od července maximálně 340 korun měsíčně). DIP má ale také své výhody – a to, že investice v něm prakticky nejsou omezeny. Člověk tedy může investovat i do nejrizikovějších nástrojů s vysokým výnosem a určité výhody má i v oblasti danění.

Volba mezi DIP a DPS je tedy složitější. Pokud ale člověk není zkušený investor, pak bych právě kvůli státnímu příspěvku prvních 1700 korun investoval prostředním DPS, tedy účastnických fondů, a zbylou částku nad 1700 korun měsíčně investoval v rámci DIP. Tato kombinace je pro investicemi nepolíbené klienty stoprocentně rozumnou variantou.

Anna Píchová: Při rozhodování je potřeba zvážit vlastní možnosti a znalosti jednotlivých produktů. Nabídka se hodně liší instituci od instituce, nicméně i díky DIP je paleta nyní natolik široká, že si troufám tvrdit, že si vybere každý.

Marek Podrabský: Zde opět záleží na mnoha okolnostech, jako je věk a například skutečnost, zda na některé z produktů můžete získat i příspěvky od zaměstnavatele.

Z mého pohledu je vhodnější cestou DIP (dlouhodobý investiční produkt) vzhledem k větší flexibilitě ve výběru investičních nástrojů a výhodnější poplatkové struktuře. Některé nabízejí možnost investovat do produktů i zcela bez vstupních a výstupních poplatků a současně nabízejí širokou škálu produktů, ze kterých si může každý investor vybrat to, co preferuje.

V dlouhodobém horizontu právě tyto výhodnější poplatky zcela převáží nad státními příspěvky, které je možné získat u účastnických fondů třetího pilíře. Navíc u DIP je možné také čerpat daňové zvýhodnění ve formě odpočtu ze základu daně, a to až do výše 48 tisíc korun ročně.

Vladimír Weiss: Nejde o to, který nástroj nebo produkt je horší, nebo lepší. Všechny typy investic/produktů mají svá pro a proti. A síla je v jejich vhodné kombinaci. Výhodou DIP oproti DPS je snazší dostupnost prostředků při budoucím výběru. Zároveň podle současných pravidel lze u DIP využít daňové úlevy z výnosu. Naopak v případě DPS je výhodou státní příspěvek, možnost využít předdůchodu a také určit přímo obmyšlené osoby.

Zdroj: Denikn.cz