Zdanit majetek bank? „Komunistická daň z obratu, nepochopení, jak banky fungují,“ říká bankéř

Vládní hnutí Starostové a nezávislí připravuje konkrétní návrh pro koaliční jednání, nahradit by pak mohla daň z neočekávaných zisků, tzv. windfall tax, kterou stát zavedl loni nejen na banky, ale i na energetické firmy a platit má do roku 2025.

Od bank tak stát chtěl vybrat jen za loňský rok až 33 miliard korun – jenže, na zálohách zatím banky poslaly pouze 0,7 miliardy.

Banky jsou proti zavedení sektorové daně a připravují se na jednání s vládní koalicí. Vadí jim hlavně to, pokud by se měla vybírat ne jako přirážka k zisku, ale jako určitý podíl z aktiv, tedy majetku bank.

Do něj patří vklady, úvěry a další bankovní finanční produkty, které by se tak podle generálního ředitele Partners Banky a bývalého manažera ČSOB Marka Ditze danily vlastně opakovaně.

„Zdanění zisků je legitimní právo ministerstva financí a z dnešního pohledu už to není ani překvapení. Na druhou stranu to, že se platí daň z nějakého objemu aktiv, to je ten nejhorší konstrukt, který může někdo vymyslet. Vychází z úplného nepochopení a neznalosti ekonomické podstaty bankovnictví. Přijde mi, že je to taková komunistická daň z obratu, kterou jsme ale naštěstí opustili,“ říká Ditz.

Nepovedená windfall tax?

Právě zdanění aktiv je vedle přirážky k dani z příjmů, možností, na které teď STAN pracuje. Zdanění aktiv se totiž hůř obchází, tedy proti zdanění zisku.

„Vidíme, že v rámci windfall tax nenaplnily příjmy od bank očekávání. Banky dokáží svůj zisk velmi dobře optimalizovat. Bohužel vyvádí velkou část zisku, který vznikl v Česku, mimo naše území, a to různými nástroji,“ vysvětluje poslanec a místopředseda STAN Lukáš Vlček.

K dalším důvodům, proč se o bankovní sektorové dani bavit, je podle Vlčka i fakt, že v minulosti banky nenaplnily sliby předchozí vládě. V roce 2019 přišla s bankovní daní koaliční vláda Andreje Babiše (ANO) a ČSSD. Právě ta chtěla zavést dodatečnou bankovní daň, a to jako odvod z celkových aktiv.

Sazba měla vzrůstat progresivně od 0,05 do 0,3 procent a podle odhadů by rozpočet získal až 14 miliard korun ročně. Babiš se ale nakonec dohodl s bankami, že místo daně posílí miliardami korun kapitál tehdy vznikajícího Národního rozvojového fondu při Českomoravské záruční a rozvojové bance.

Financovat se tak měla část strategických projektů státu. K tomu ale nakonec nedošlo, ani se nezavedla žádná daň. „Za nás jsou tu určitě důvody, abychom se o sektorové dani bavili,“ dodává vládní poslanec Vlček.

Politici potřebují peníze

Peníze bude kabinet do příštího státního rozpočtu – navíc volebního roku – totiž velmi potřebovat.

„Pokud chceme splnit určitá očekávání a závazky – důchodový systém, naplnění průměrné výše platů učitelů, investice do dopravní a energetické infrastruktury –, pak se musíme ptát, z jakých konkrétních zdrojů jsme schopni tyto výdeje naplnit. Sektorová daň pro banky by mohla být jedna z oblastí, která by k tomu přispěla,” dodává Vlček.

Podle bankéře Marka Ditze je sektorová daň bank problematická z více důvodů. Jedním z nich je, že podobné zásahy znejistí velké investory. Kromě loňského zavedení windfall tax na neočekávané zisky, dopadlo na banky už i opatření České národní banky.

„Udělali jsme už určitou zkušenost, která není sice sektorovou daní, ale ČNB náhle zrušila úročení povinných minimálních rezerv. A to pro banky kótované na burze znamenalo nemilou povinnost, kdy musely vydat mimořádné varování pro investory o snížení očekávané ziskovosti v řádu miliard korun,” uvádí bankéř.

Investoři prý taková překvapení zrovna rádi nemají. „Svět je pro ně dost rizikový i bez těchto úkonů. Je tak důležité věci vždy dopředu připravit – jinak si zahráváme s důvěryhodností České republiky,” varuje.

Pokud jde o zavedení windfall tax nebo jiné zdanění zisků, má podle Ditze každý stát právo nastavit si jejich výši. Zdaňování aktiv bank je ale podle něj ten „nejhorší konstrukt“.

Mezi aktiva banky patří například úvěry a vklady lidí a firem. „Každý úvěr, který banka poskytne, se stane depozitem v jiné bance, a to téměř okamžitě. A banka to zas půjčí někomu dalšímu. Peníze se tak v bankovních bilancích násobí. A když zavedete daň z aktiv, tak vlastně zavedete daň z obratu – a tu platíte třeba desetkrát nebo patnáctkrát téměř během dne,” vysvětluje bankéř  Ditz.

Nakonec to stejně zaplatí klient

Důsledkem tak je zhoršení poskytování úvěrů a depozitních sazeb pro vkladatele. „Protože nemáte jinou možnost, jak to řešit než to celé kompletně přenést na nové klienty. Protože nový klient vám přináší nové peníze, které musíte okamžitě zdanit,” vysvětluje bankéř.

Do nízkého výběru z windfall tax od bank se pak podle Ditze promítlo víc vlivů. Je tak otázka, jestli šest velkých bank, na které se vztahuje, nebude ještě za loňský rok něco státu doplácet. Ditz se domnívá, že by to možná nakonec mohlo být ještě několik miliard, místo dosavadních 700 milionů korun.

Otázka je, jak se daňoví poradci bank postaví například k nákupu dluhopisů osvobozených od daně některými bankami. Podle Ditze není  jisté, jestli náklady na financování takových dluhopisů jde uplatnit jako náklad na financování banky.

„Já bych určitě počkal s vyhodnocením (výběru windfall tax) na to, až jak dopadnou odborná daňová přiznání, jak tato otázka vlastně bude vyřešena,” upozorňuje. Daňová přiznání musí banky i ostatní firmy odevzdat do konce června.

Zdroj: plus.rozhlas.cz